Setkání 2018

Jedeme po DVACÁTÉ!!!

A protože takové výročí si zaslouží něco výjimečného, rozhodli jsme si letošní setkání zpestřit o něco víc než obvykle. Pod názvem Cestování v čase jsme ukryli čtyři nejúspěšnější témata let minulých, a s příslibem vidiny setkání příštích i jedno téma nové, a to pod příznačným názvem Budoucnost.

Do rekreačního střediska Trnávka jsme se sjeli v sobotu 18. srpna v počtu skoro osmdesáti lidí, přesněji řečeno třiceti dětí a skoro padesáti dospělých. Kdo by se staral o přesná čísla, že… Důležité, že nikdo nezabloudil, všichni dorazili s úsměvem a radostí.

Po obědě a několika málo obligátních informacích jsme se ubytovali a začali se scházet u ohniště. Chlapi za vydatné pomoci dětí nanosili dřevo, stoly a lavice. První večer s česnekovými topinkami, tatarským biftekem a špekáčky zahájil zapálením ohně jeden ze zasloužilých členů – oslavenec Zdeněk.

 

Pravěk

Abychom příliš neotáleli, s tématickým programem jsme začali už v neděli. Děti byly rozděleny do pěti týmů, jejichž prvním úkolem byla tvorba mapy vlastního světadílu i s názvem. Pod rukama malých výtvarníků tak začala vznikat díla plná lesů, moří a jeskyní vyrobených nejen z přírodních materiálů…

V odpolední části se všichni pralidé (a sem tam i nějaké to prazvířátko) semkli a pod heslem „v jednotě je síla“ postavili společnými silami past na mamuta. Ulovili? Ulovili!

Piráti

V pondělí se středisko změnilo v přístav plný neohrožených a v mnoha případech i hrůzostrašných pirátů. Někteří s páskou přes oko, jiní se šavlemi v rukou, všichni však s otevřenou pusou sledovali hudební vystoupení jednoho z nejvýraznějších pirátů všech dob. Znáte tu písničku od Waldemara Matušky? Znáte?

Poté se celá posádka vřítila do lesa, ve kterém hledala z moře dávno vyplavené vzkazy v lahvi. Aby však piráti neprotahovali jen tělo, byli nuceni pro jejich rozluštění zapojit i hlavu. Všichni byli úspěšní, a tak jsme se mohli na pozvání Jacka Sparrowa sejít v jedenáct hodin na břehu rybníka. Tam na nás čekal nejen poklad v podobě sladkostí, ale i zlatých perel!

Výlet do Robinsonova ostrova už byl jen třešničkou na dortu, kterou si užili nejen děti, ale i rodiče. Ti s věkem někde uprostřed pokračovali v tradici započaté loni – v únikové hře. Rozděleni na dva týmy soupeřili kluci s holkama. A holky vyhrály!

Olympijské hry

Každá olympiáda je zahájena slavnostním ceremoniálem a zapálením olympijského ohně. Budiž, ceremoniál jsme trochu odflákli, za to oheň zapálili se vší parádou. Štafetou jsme jej přenesli až k tomu nejpovolanějšímu, který tak symbolicky zakončil své působení na pozici vedoucího zájezdu, a počal si jej užívat jako každý jiný účastník. Jirko, děkujeme!

Všechna sportoviště i jejich okolí tak konečně mohla plnit svou úlohu. Gymnastky, fotbalisti, cvičenci Spartakiády, roztleskávačky a dokonce i jeden maskot, se postavili na start, aby změřili své síly ve skoku přes švihadlo, přeskoku a skoku dalekém, fotbalu, krádeži ocásků a dokonce i pexesu na čas. My totiž máme originální disciplíny. My si s pravidly Mezinárodního olympijského výboru hlavu nelámeme…

Celý den jsme zakončili vyhlášením vítězů a udělováním medailí… Čokoládových… Kolik z nás si je asi dovezlo domů…

Indiáni a kovbojové

Poměr Indiánů a kovbojů nikdo neřešil. Všichni stojíme na jedné straně. Dokonce ani o Tornádo Lou se nikdo nepopral, ale zpěv jsme jí raději odpustili…

Bojovým úkolem dne se stalo navlékání korálků. Kdo neměl náhrdelník nebo náramek, nemohl se zúčastnit stopované… A vidina takového dobrodružství nenechala chladné ani některé dospěláky. A jak jsme si pak večer všichni drhli krky obarvené těmi krásnými dřevěnými korálky…

Ale nepředbíhejme. Do sprchy daleko… Ještě jsme museli stihnout projížďku na koních a v kočáře na farmě Rybníček, a spořádat to selátko, které se na ohni opékalo už od poledne. A jak vonělo… A jak chutnalo… To víte, 20 let je 20 let…

Volný den

Neskutečné se stalo skutečným, a my dostali volno… Den bez programu. Mnohým z nás to určitě prospělo, už bylo na čase se trochu prospat, odpočinout si…

Budoucnost

Těch superhrdinů, antihrdinů, avatarů, a obyvatel nejšílenějších planet, které si jen dokážete představit! Ti všichni se semkli a našli společnou řeč, aby vytvořili ty nejkrásnější roboty napříč celým vesmírem. Jedno odkud pocházíš, teď jsme tady a spolu…

A jako odměnu nejen za nápady, zapálení do hry, za úsměvy, za bojovnost, za radost i slzičky, ale především za celý týden, za to, co všechno jsme zvládli, jsme si odpoledne došli lesem nelesem, polem nepolem až pro ten poklad nejposlednější z posledních…

A na co bychom ještě neradi zapomněli?

Na odpolední cvičení s Markétkou, sledování tematických večerníčků, na Lenku, která nám tak poutavě vyprávěla o všech úkolech, sportovní turnaj dospělých, masáže a mooooc šikovného pana maséra, skákání za deště v kalužích (někdo v nich dokonce i plaval), na tancování, na svítící náramky, na kytaru a ukulele, na tu naši hymnu… Zazpívejte si s námi „Kdyby tady byla taková panenka, která by mě chtěla…“

 

 

 

 

 

Komentáře jsou uzavřeny.