Setkání 2020

Letem světem

 

„Dobré ráno dámy a pánové. Mluví k Vám kapitán letadla. Dovolte mi, abych Vás přivítal na palubě letu…“

„Good morning ladies and gentlemen. This is your captain speaking. I´d like to welcome you onboard Flight…“

Popravdě angličtinu jsme od našeho kapitána neslyšeli ani jednou. Za to jsme si toto přivítání s menšími obměnami vyslechli celkem pětkrát, samozřejmě za vydatné pomoci letušek. Ty si sice ze začátku pletly předepsanou svislou polohu stolečků s tou vodorovnou, pilot našeho letadla se jednou jmenoval Uletěl, podruhé Vyletěl, a také Tomáš Marný, ale vždy jsme se do cílové destinace dostali i přes nesmyslnou letovou výšku naprosto v pořádku. Ale! Nepředbíhejme!

Zahájit program bylo třeba již v sobotu na prvním nástupu hned po večeři. Jako správní cestovatelé jsme i přes hrozby coronaviru vyfasovali kufry, pasy a fotoaparáty.

A letištní personál čítající dvě letušky, jednu celnici a jednoho pilota, měl co dělat, aby všech třicet dětí vypravil na cestu kolem světa.

 

Neděle

Flight HA 6385 Hawai – on time

Nástup s kufry a pasy byl samozřejmostí. Trochu jsme se klepali ve frontě na odbavení. Pustí nás celnice, nepustí nás celnice… U některých to bylo o fous. To víte, není horší fotky než té pasové…

Na palubě letadla na Havajské ostrovy jsme se naštěstí sešli všichni. Od letušek jsme se dozvěděli, kam máme uložit svá zavazadla, co dělat v případě poruchy letadla, a také něco o dopoledním programu.

Stříháme krepáky, gumy do pasu, sešíváme, děláme uzlíky, trochu zmatek, sem tam se něco ztratí, pak se zasekne pátá sešívačka ze šesti, ale najednou všichni stojíme v pestrobarevných sukních a květinových věncích na louce u hřiště. Ještěže po nás nechtěli ty podprsenky z kokosu…

Z mikrofonu nás povzbuzuje dáma, která se nám představí jako Petra Zumba. Poskakuje do rytmu, otáčí se na kuchaře v surfařském stánku a trochu ho popichuje svými vtípky. Stejně jako nás ostatní, a postupně do programu zapojuje i rodiče. Nakonec se louka zaplní tanečníky a zvědavci, kteří se těší ochutnat zmrzlinu vyrobenou tekutým dusíkem, panna cottu, limonádu, salát Caesar, a samozřejmě maso! Kromě spokojených plných bříšek jsme si odnesli také plyšová zvířátka, která se nám poflakovala po lese.

 

 

 

 

Pondělí

Flight UA 1901 San Francisco – delayed

Z Havajských ostrovů jsme se přesunuli do San Francisca. Amerika, země zaslíbená, země Indiánů. Zmatky ze včerejška ohledně sešívaček a různě poztrácených gumiček se opakovaly. Ale výroba čelenek byla oproti sukním o dost rychlejší. Věděli jste, že indiánské děti nosí na čelence jen jedno pero?

Jak snadně jsme vyrobili čelenku, o to těžší bylo obarvit těstoviny, navléknout je do náhrdelníku, a vymalovat tričko. Někteří se drželi tématu, jiní použili o něco obvyklejší ornamenty jako sluníčka, čtverečky… Fantazii se meze nekladou!

Odpoledne nás čekalo překvapení v podobě komického představení a kouzelníka. Princezna s myšákem pod vedením trochu zmateného pána v kraťasech a kšiltovce nás bavili svými vtipy, tanečky a písničkami.

 

Úterý

Flight VA 087 Hanoi – on time

„Xin Chao“ nás měli přivítat na pravidelné lince San Francisco – Hanoi. Ale nepřivítali! Konečně letíme na čas, budiž odpuštěno.

Kdopak z nás ví něco o Vietnamu? Něco víc než jen to, že leží v Asii? A víte, jak vypadá typický vietnamský slunečník, šaty nebo klobouk?

Vietnamské qi pao oblékly letušky a dokonce i pilot, klobouky si vyrobíme všichni společně. Abychom mohli zasednout k typickému vietnamskému pohoštění. Hoduje se na vietnamských novinách, rýže z malých mističek se jí hůlkami, a zapíjí liči, mango nebo kokosovou limonádou. Pro rodiče bylo připravené i vietnamské pivo, káva, a také sladká dobrota vyrobená z bílých fazolí.

Všechno včetně krevetových chipsů zmizelo ze stolu mávnutím proutku.

A pak už nastoupila naše Terezka, aby nám předvedla vyřezávání do ovoce a zeleniny. A že je v carvingu jedna z nejlepších, dokazují i trofeje z mezinárodních soutěží!

 

Středa

Flight CA 5098 Los Angeles – delayed

Máme zpoždění, nezastavujem!

Do Hollywoodu, města filmu a hvězd stříbrného plátna, jsme dorazili jen tak tak. Za to ale stylově v pestrobarevných boa a leteckých slunečních brýlích.

Peříčka jsme sice sbírali ještě několik následujících dní po celé Trnávce, ale ty fotky! A to sportovní odpoledne! Znáte lidské pexeso? Nebo hru ruka/noha, sestřelování ping pongových míčků vodními pistolemi?

Kromě již tradiční vodní bitvy se do všech disciplín zapojili i dospělí, a podle jejich výrazů si to náramně užili. Každý máme v sobě kus dítěte…. Nebo člověk je tak starý, na kolik se cítí?

 

Čtvrtek

Letiště z technických důvodů zavřeno! Únava materiálu, sanitární den?

Co vám budeme povídat, odpočinek jsme potřebovali všichni. Nejen děti, ale také rodiče, kteří se letos zapojili do programu určitě více než v posledních letech. A zato jim samozřejmě patří velký dík!

Aby však odpočinku nebylo příliš, bylo třeba splnit bobříka odvahy při večerní bojovce. Někdo naprosto neohrožen, jiný se slzičkami a v lehkém běhu zdolal všechny nástrahy. Dokážete si představit, jak člověka vyleká obyčejná popelnice nebo bouchnutí dveřmi? Natož zaječení naší Katky?

Sladká odměna v cíli nás uklidnila, stejně jako teta, která nás tišila, abychom nepokazili dobrodružství ostatním. Nic nepotěší víc, než strach a hrůza druhého, že…

Ať žije kolegialita!

 

Pátek

Flight OK 2933 Prague – delayed

Víte někdo, kde bydlí Angry Birds? Ne? Podle našich letušek prý v Praze… Tak holt letíme do Prahy. Poslední let znamená návrat domů… Ale řekněme si pravdu – program byl tak nabitý, že toho máme všichni plný brejle. A to jsme ani nevěděli, že dneska budeme muset zapojit nejen tělo, ale hlavně hlavu!

Prý „hledejte!“, a až najdete, přemýšlejte, a zase hledejte. Hlavně tedy na správném místě. A až najdete, luštěte, a zase hledejte! A až to najdete, nezapomeňte si to vzít odpoledne s sebou! Šmarjá! Kdo tomu má rozumět, a hlavně si to pamatovat!

No, nakonec se poštěstilo, zázrakem se našlo a vyluštilo, a už jsme v ruce chovali jednoho červeného a jednoho černého Angry Bird.

Odpoledne se ukázalo, že nejtěžším úkolem bylo plyšáky uhlídat tak, abychom je všichni přinesli na program. Bez nich to prý nepůjde. Někdo se vracel, někdo hledal, někdo nenašel, ale teta měla naštěstí pár navíc…

Během toho, co rodiče v klidu poslouchali přednášku společnosti ČAVO, tedy asociace pro vzácná onemocnění, jsme si venku vyzkoušeli hod plyšákem, sestřelování kelímků a konzerv a také strefování se poslepu.

Poslední odpoledne jsme pak zakončili rozdáním diplomů a dárků, a také trofejemi za účast ve sportovním turnaji. Někdo se strašně styděl, jiný uronil slzičku, ale asi nejvíc nás pobavil strejda Štěpán svým originálním komentováním… Kam se na něj hrabe Záruba během finálového zápasu v Naganu! Tedy – ví někdo z nás dětí, co je Nagano?

Tak zase za rok na shledanou!!!

 

A na co opět nesmíme zapomenout?

Na vosy, a všechny statečné děti a dospělé, kteří se potýkali s jejich bodnutím. Na pana maséra, který letos předvedl až heroický výkon. Na rekordní účast dětí (30) a také psů (4). Na tetu Martinku, která úspěšně bojovala s naší neukázněností při sportovním turnaji. Na Štěpána, který v tom letos zůstal skoro sám, na tetu Hanku, jenž se postarala o trofeje. Na jedny (ne)dobrovolné zásnuby, a mnoho dalšího, protože vždycky je na co vzpomínat!

 

 

 

 

 

Komentáře jsou uzavřeny.