Tento rok se setkání uskutečnilo v rekreačním středisku Trnávka v Želivu. Setkání, které se neslo v indiánském duchu se velice podařilo, i když účast letos nepřevýšila loňský ročník . Měli jsme postavené dvě indiánské týpí a totem, který jsme si řádně opravili a vymalovali. Navštívili jsme Aquapark v Jihlavě a Westernové městečko Šikluv mlýn. V pátek nás čekala jízda na koních. Už teď se těšíme na další setkání.

Jedeme po DVACÁTÉ!!!

A protože takové výročí si zaslouží něco výjimečného, rozhodli jsme si letošní setkání zpestřit o něco víc než obvykle. Pod názvem Cestování v čase jsme ukryli čtyři nejúspěšnější témata let minulých, a s příslibem vidiny setkání příštích i jedno téma nové, a to pod příznačným názvem Budoucnost.

Do rekreačního střediska Trnávka jsme se sjeli v sobotu 18. srpna v počtu skoro osmdesáti lidí, přesněji řečeno třiceti dětí a skoro padesáti dospělých. Kdo by se staral o přesná čísla, že… Důležité, že nikdo nezabloudil, všichni dorazili s úsměvem a radostí.

Po obědě a několika málo obligátních informacích jsme se ubytovali a začali se scházet u ohniště. Chlapi za vydatné pomoci dětí nanosili dřevo, stoly a lavice. První večer s česnekovými topinkami, tatarským biftekem a špekáčky zahájil zapálením ohně jeden ze zasloužilých členů – oslavenec Zdeněk.

Pravěk

Abychom příliš neotáleli, s tématickým programem jsme začali už v neděli. Děti byly rozděleny do pěti týmů, jejichž prvním úkolem byla tvorba mapy vlastního světadílu i s názvem. Pod rukama malých výtvarníků tak začala vznikat díla plná lesů, moří a jeskyní vyrobených nejen z přírodních materiálů…

V odpolední části se všichni pralidé (a sem tam i nějaké to prazvířátko) semkli a pod heslem „v jednotě je síla“ postavili společnými silami past na mamuta. Ulovili? Ulovili!

Piráti

V pondělí se středisko změnilo v přístav plný neohrožených a v mnoha případech i hrůzostrašných pirátů. Někteří s páskou přes oko, jiní se šavlemi v rukou, všichni však s otevřenou pusou sledovali hudební vystoupení jednoho z nejvýraznějších pirátů všech dob. Znáte tu písničku od Waldemara Matušky? Znáte?

Poté se celá posádka vřítila do lesa, ve kterém hledala z moře dávno vyplavené vzkazy v lahvi. Aby však piráti neprotahovali jen tělo, byli nuceni pro jejich rozluštění zapojit i hlavu. Všichni byli úspěšní, a tak jsme se mohli na pozvání Jacka Sparrowa sejít v jedenáct hodin na břehu rybníka. Tam na nás čekal nejen poklad v podobě sladkostí, ale i zlatých perel!

Výlet do Robinsonova ostrova už byl jen třešničkou na dortu, kterou si užili nejen děti, ale i rodiče. Ti s věkem někde uprostřed pokračovali v tradici započaté loni – v únikové hře. Rozděleni na dva týmy soupeřili kluci s holkama. A holky vyhrály!

Olympijské hry

Každá olympiáda je zahájena slavnostním ceremoniálem a zapálením olympijského ohně. Budiž, ceremoniál jsme trochu odflákli, za to oheň zapálili se vší parádou. Štafetou jsme jej přenesli až k tomu nejpovolanějšímu, který tak symbolicky zakončil své působení na pozici vedoucího zájezdu, a počal si jej užívat jako každý jiný účastník. Jirko, děkujeme!

Všechna sportoviště i jejich okolí tak konečně mohla plnit svou úlohu. Gymnastky, fotbalisti, cvičenci Spartakiády, roztleskávačky a dokonce i jeden maskot, se postavili na start, aby změřili své síly ve skoku přes švihadlo, přeskoku a skoku dalekém, fotbalu, krádeži ocásků a dokonce i pexesu na čas. My totiž máme originální disciplíny. My si s pravidly Mezinárodního olympijského výboru hlavu nelámeme…

Celý den jsme zakončili vyhlášením vítězů a udělováním medailí… Čokoládových… Kolik z nás si je asi dovezlo domů…

Indiáni a kovbojové

Poměr Indiánů a kovbojů nikdo neřešil. Všichni stojíme na jedné straně. Dokonce ani o Tornádo Lou se nikdo nepopral, ale zpěv jsme jí raději odpustili…

Bojovým úkolem dne se stalo navlékání korálků. Kdo neměl náhrdelník nebo náramek, nemohl se zúčastnit stopované… A vidina takového dobrodružství nenechala chladné ani některé dospěláky. A jak jsme si pak večer všichni drhli krky obarvené těmi krásnými dřevěnými korálky…

Ale nepředbíhejme. Do sprchy daleko… Ještě jsme museli stihnout projížďku na koních a v kočáře na farmě Rybníček, a spořádat to selátko, které se na ohni opékalo už od poledne. A jak vonělo… A jak chutnalo… To víte, 20 let je 20 let…

Volný den

Neskutečné se stalo skutečným, a my dostali volno… Den bez programu. Mnohým z nás to určitě prospělo, už bylo na čase se trochu prospat, odpočinout si…

Budoucnost

Těch superhrdinů, antihrdinů, avatarů, a obyvatel nejšílenějších planet, které si jen dokážete představit! Ti všichni se semkli a našli společnou řeč, aby vytvořili ty nejkrásnější roboty napříč celým vesmírem. Jedno odkud pocházíš, teď jsme tady a spolu…

A jako odměnu nejen za nápady, zapálení do hry, za úsměvy, za bojovnost, za radost i slzičky, ale především za celý týden, za to, co všechno jsme zvládli, jsme si odpoledne došli lesem nelesem, polem nepolem až pro ten poklad nejposlednější z posledních…

A na co bychom ještě neradi zapomněli?

Na odpolední cvičení s Markétkou, sledování tematických večerníčků, na Lenku, která nám tak poutavě vyprávěla o všech úkolech, sportovní turnaj dospělých, masáže a mooooc šikovného pana maséra, skákání za deště v kalužích (někdo v nich dokonce i plaval), na tancování, na svítící náramky, na kytaru a ukulele, na tu naši hymnu… Zazpívejte si s námi „Kdyby tady byla taková panenka, která by mě chtěla…“

Vesmír

V sobotu 17. srpna jsme se v Trnávce vystřídali s malými hokejisty, a během odpoledne a večera si připravili svaly na vesmírné dobrodružství.

Už teď nám však bylo jasné, že oproti minulému roku to takový zápřah nebude, a setkání bude více odpočinkovým.

Po sladké večeři v podobě ovocných knedlíků si ti odvážnější z nás opekli špekáčky, a všichni dohromady jsme oslavili první společný večer.

V rámci hesla „není čas ztrácet čas“ jsme se v neděli pustili do výroby planet, sluneční soustavy, a někteří z nás i slunečních hodin. Teta Lenka nám vysvětlila jejich funkci i to, jak jednoduché je si je vyrobit v přírodě. Kdo z nás si pamatuje postup?

Mezi dechberoucími zápasy v šipkách, badmintonu, tenise a ping pongu, jsme stihli odstřílet několik kol vzduchovkou (ti šťastnější do terče, jiní do dřeva a dokonce do trávy) nebo postavit vesmírnou raketu…

V dalších dnech jsme se seznámili se všemi možnými i nemožnými druhy horoskopů, v rámci souladu s přírodou si vyrobili ozdoby z hliněné hmoty a korálků, v lese díky Martinovi poznali druhy hub, o kterých jsme možná doposud neměli ani tušení, podnikli výlet do Vodního domu v Hulicích, a svou odvahu prověřili při noční bojové hře.

Ve středu večer se za námi vypravili pánové z Jihlavské astronomické společnosti. Někteří z našich nejmenších u večerního promítání usnuli, a tak se pozdějšího pozorování hvězd zúčastnili už spíše dospělí, pro které bylo poutavé vyprávění a pohled na noční oblohu teleskopem velkým zážitkem.

Vzhledem k úspěchu, který jsme tímto nápadem zaznamenali loni, jsme opět čtvrtek vyhlásili jako volný den. Někteří jej využili k odpočinku, jiní vyrazili na výlet či za sportem.

V noci se pak naše herna proměnila, a my se tak probudili do nejlidnatější země světa – Číny, a oslav Čínského nového roku. Vzduchem voněly vonné tyčinky a mandarinky pro štěstí, lampiony, které se nám houpaly nad hlavou, jsme doplnili vlastnoručně vyrobenými dráčky.

Celý pobyt jsme zakončili již tradičním rozdáním diplomů, nově i medailí a pohárů za sportovní výkony, a samozřejmě slzičkami. Nikoli smutku, nýbrž štěstí a plánování příští setkání.

P.S.: Nesmíme zapomenout na rozcvičky s tetou Karolínou, vytrvalost a šikovné ruce našeho pana maséra, již tradiční vodní bitvu, pouštění lampionů štěstí po vodě, hromadu hub a tetu Báru, která je sušila (nejdříve s velkým nadšením, pak už spíše z povinnosti 😊), pejska tety Lenky, který šílel po nafukovacích baloncích, a také spoustu času, které nám teta věnovala při předávání svých znalostí a vědomostí. Moc děkujeme!!!

Letem světem

„Dobré ráno dámy a pánové. Mluví k Vám kapitán letadla. Dovolte mi, abych Vás přivítal na palubě letu…“

„Good morning ladies and gentlemen. This is your captain speaking. I´d like to welcome you onboard Flight…“

Popravdě angličtinu jsme od našeho kapitána neslyšeli ani jednou. Za to jsme si toto přivítání s menšími obměnami vyslechli celkem pětkrát, samozřejmě za vydatné pomoci letušek. Ty si sice ze začátku pletly předepsanou svislou polohu stolečků s tou vodorovnou, pilot našeho letadla se jednou jmenoval Uletěl, podruhé Vyletěl, a také Tomáš Marný, ale vždy jsme se do cílové destinace dostali i přes nesmyslnou letovou výšku naprosto v pořádku. Ale! Nepředbíhejme!

Zahájit program bylo třeba již v sobotu na prvním nástupu hned po večeři. Jako správní cestovatelé jsme i přes hrozby coronaviru vyfasovali kufry, pasy a fotoaparáty.

A letištní personál čítající dvě letušky, jednu celnici a jednoho pilota, měl co dělat, aby všech třicet dětí vypravil na cestu kolem světa.

Neděle

Flight HA 6385 Hawai – on time

Nástup s kufry a pasy byl samozřejmostí. Trochu jsme se klepali ve frontě na odbavení. Pustí nás celnice, nepustí nás celnice… U některých to bylo o fous. To víte, není horší fotky než té pasové…

Na palubě letadla na Havajské ostrovy jsme se naštěstí sešli všichni. Od letušek jsme se dozvěděli, kam máme uložit svá zavazadla, co dělat v případě poruchy letadla, a také něco o dopoledním programu.

Stříháme krepáky, gumy do pasu, sešíváme, děláme uzlíky, trochu zmatek, sem tam se něco ztratí, pak se zasekne pátá sešívačka ze šesti, ale najednou všichni stojíme v pestrobarevných sukních a květinových věncích na louce u hřiště. Ještěže po nás nechtěli ty podprsenky z kokosu…

Z mikrofonu nás povzbuzuje dáma, která se nám představí jako Petra Zumba. Poskakuje do rytmu, otáčí se na kuchaře v surfařském stánku a trochu ho popichuje svými vtípky. Stejně jako nás ostatní, a postupně do programu zapojuje i rodiče. Nakonec se louka zaplní tanečníky a zvědavci, kteří se těší ochutnat zmrzlinu vyrobenou tekutým dusíkem, panna cottu, limonádu, salát Caesar, a samozřejmě maso! Kromě spokojených plných bříšek jsme si odnesli také plyšová zvířátka, která se nám poflakovala po lese.

Pondělí

Flight UA 1901 San Francisco – delayed

Z Havajských ostrovů jsme se přesunuli do San Francisca. Amerika, země zaslíbená, země Indiánů. Zmatky ze včerejška ohledně sešívaček a různě poztrácených gumiček se opakovaly. Ale výroba čelenek byla oproti sukním o dost rychlejší. Věděli jste, že indiánské děti nosí na čelence jen jedno pero?

Jak snadně jsme vyrobili čelenku, o to těžší bylo obarvit těstoviny, navléknout je do náhrdelníku, a vymalovat tričko. Někteří se drželi tématu, jiní použili o něco obvyklejší ornamenty jako sluníčka, čtverečky… Fantazii se meze nekladou!

Odpoledne nás čekalo překvapení v podobě komického představení a kouzelníka. Princezna s myšákem pod vedením trochu zmateného pána v kraťasech a kšiltovce nás bavili svými vtipy, tanečky a písničkami.

Úterý

Flight VA 087 Hanoi – on time

„Xin Chao“ nás měli přivítat na pravidelné lince San Francisco – Hanoi. Ale nepřivítali! Konečně letíme na čas, budiž odpuštěno.

Kdopak z nás ví něco o Vietnamu? Něco víc než jen to, že leží v Asii? A víte, jak vypadá typický vietnamský slunečník, šaty nebo klobouk?

Vietnamské qi pao oblékly letušky a dokonce i pilot, klobouky si vyrobíme všichni společně. Abychom mohli zasednout k typickému vietnamskému pohoštění. Hoduje se na vietnamských novinách, rýže z malých mističek se jí hůlkami, a zapíjí liči, mango nebo kokosovou limonádou. Pro rodiče bylo připravené i vietnamské pivo, káva, a také sladká dobrota vyrobená z bílých fazolí.

Všechno včetně krevetových chipsů zmizelo ze stolu mávnutím proutku.

A pak už nastoupila naše Terezka, aby nám předvedla vyřezávání do ovoce a zeleniny. A že je v carvingu jedna z nejlepších, dokazují i trofeje z mezinárodních soutěží!

Středa

Flight CA 5098 Los Angeles – delayed

Máme zpoždění, nezastavujem!

Do Hollywoodu, města filmu a hvězd stříbrného plátna, jsme dorazili jen tak tak. Za to ale stylově v pestrobarevných boa a leteckých slunečních brýlích.

Peříčka jsme sice sbírali ještě několik následujících dní po celé Trnávce, ale ty fotky! A to sportovní odpoledne! Znáte lidské pexeso? Nebo hru ruka/noha, sestřelování ping pongových míčků vodními pistolemi?

Kromě již tradiční vodní bitvy se do všech disciplín zapojili i dospělí, a podle jejich výrazů si to náramně užili. Každý máme v sobě kus dítěte…. Nebo člověk je tak starý, na kolik se cítí?

Čtvrtek

Letiště z technických důvodů zavřeno! Únava materiálu, sanitární den?

Co vám budeme povídat, odpočinek jsme potřebovali všichni. Nejen děti, ale také rodiče, kteří se letos zapojili do programu určitě více než v posledních letech. A zato jim samozřejmě patří velký dík!

Aby však odpočinku nebylo příliš, bylo třeba splnit bobříka odvahy při večerní bojovce. Někdo naprosto neohrožen, jiný se slzičkami a v lehkém běhu zdolal všechny nástrahy. Dokážete si představit, jak člověka vyleká obyčejná popelnice nebo bouchnutí dveřmi? Natož zaječení naší Katky?

Sladká odměna v cíli nás uklidnila, stejně jako teta, která nás tišila, abychom nepokazili dobrodružství ostatním. Nic nepotěší víc, než strach a hrůza druhého, že…

Ať žije kolegialita!

Pátek

Flight OK 2933 Prague – delayed

Víte někdo, kde bydlí Angry Birds? Ne? Podle našich letušek prý v Praze… Tak holt letíme do Prahy. Poslední let znamená návrat domů… Ale řekněme si pravdu – program byl tak nabitý, že toho máme všichni plný brejle. A to jsme ani nevěděli, že dneska budeme muset zapojit nejen tělo, ale hlavně hlavu!

Prý „hledejte!“, a až najdete, přemýšlejte, a zase hledejte. Hlavně tedy na správném místě. A až najdete, luštěte, a zase hledejte! A až to najdete, nezapomeňte si to vzít odpoledne s sebou! Šmarjá! Kdo tomu má rozumět, a hlavně si to pamatovat!

No, nakonec se poštěstilo, zázrakem se našlo a vyluštilo, a už jsme v ruce chovali jednoho červeného a jednoho černého Angry Bird.

Odpoledne se ukázalo, že nejtěžším úkolem bylo plyšáky uhlídat tak, abychom je všichni přinesli na program. Bez nich to prý nepůjde. Někdo se vracel, někdo hledal, někdo nenašel, ale teta měla naštěstí pár navíc…

Během toho, co rodiče v klidu poslouchali přednášku společnosti ČAVO, tedy asociace pro vzácná onemocnění, jsme si venku vyzkoušeli hod plyšákem, sestřelování kelímků a konzerv a také strefování se poslepu.

Poslední odpoledne jsme pak zakončili rozdáním diplomů a dárků, a také trofejemi za účast ve sportovním turnaji. Někdo se strašně styděl, jiný uronil slzičku, ale asi nejvíc nás pobavil strejda Štěpán svým originálním komentováním… Kam se na něj hrabe Záruba během finálového zápasu v Naganu! Tedy – ví někdo z nás dětí, co je Nagano?

Tak zase za rok na shledanou!!!

A na co opět nesmíme zapomenout?

Na vosy, a všechny statečné děti a dospělé, kteří se potýkali s jejich bodnutím. Na pana maséra, který letos předvedl až heroický výkon. Na rekordní účast dětí (30) a také psů (4). Na tetu Martinku, která úspěšně bojovala s naší neukázněností při sportovním turnaji. Na Štěpána, který v tom letos zůstal skoro sám, na tetu Hanku, jenž se postarala o trofeje. Na jedny (ne)dobrovolné zásnuby, a mnoho dalšího, protože vždycky je na co vzpomínat!

84. Slovy přesně: osmdesátčtyři… Bylo původní číslo všech přihlášených, a také počet, ve kterém jsme se měli sejít v sobotu 14.8.2021 na Trnávce.

Nakonec se ale pár věcí změnilo, někdo přibyl, jiný ubyl, abrakadabra, a bylo nás 72. I tak lidí neskutečně, a to ani nemluvíme o dětech, kterých po areálu pobíhalo více než třicet. A těch psů…!

Vůbec nevíme jak, ale všichni jsme se nakonec naskládali do pokojů a chat, a na prvním podvečerním nástupu si tak mohli vyslechnout nejen plány na celý týden, ale také na činnost našeho sdružení v průběhu následujícího roku; a úkoly. Ty především! Takže stoly, lavice, dřevo směrem k chatám. Snídaně, obědy a večeře nadvakrát, večerní opékání špekáčků, a první oficiální nástup k programu zítra ráno.

Carpe Retractum!

Neděle

Jak už to tak bývá, první noc bývá náročná. O to náročnější je pak vstávání… Dotazy na nejznámějšího kouzelníka všech dob nám však hlavu moc nezamotaly, a všichni jsme jednohlasně křičeli: Harry Potter, Harry Potter, Harry Potter!

A představte si, on skutečně přišel!

A abychom se alespoň trochu duchem přenesli do atmosféry Bradavic, všichni do jednoho jsme museli na nástupišti 9 a ¾ proběhnout zdí, abychom se tak dostali do kouzelnického světa. Tam nás klobouk rozdělil do kolejí Havraspár, Zmijozel, Mrzimor a Nebelvír. Kéž bychom si to tak pamatovali celý týden! To asi ten silný zážitek, kdy nám klobouk pokládala na hlavu profesorka Lestrange… A nebo že by kozlo na ztrátu paměti?

Obliviate!

Co jsme ale nezapomněli, bylo, že za každou splněnou úlohu nebo sportovní výkon dostaneme zlatý korálek.

U tety jsme si vyzvedli sáčky, a vyrazili vstříc vyrábění kravaty, která k Harrymu, Hermioně, Ronovi a ostatním studentům kouzelnické školy neodmyslitelně patří.

Jakmile bylo dostříháno, vymalováno a navléknuto, dalším skandováním jsme vyvolali Hagrida!!! Ten ze své obrovské výšky ocenil naše výtvory a odměnil je korálkem. Super, začátek jsme zvládli všichni na jedničku!

Odpoledne jsme si ještě pomalovali trička, protože nevíme, jak vy, ale my určitě neznáme žádného kouzelníka, který by chodil v tričku a kraťasech. A nakonec v podvečer překvapení!

Jedna z nejoblíbenějších disciplín – vodní balonková bitvaaaaaaa!!!!

Aqua Erupto!

Pondělí

Dopoledne bylo na programu focení našeho první palečkovského kalendáře. Teta Bára už od rána pobíhala po areálu a snažila se koordinovat všechny, kteří chtěli nebo měli na kalendáři být. Někdy to šlo, jindy to bylo o něco horší. Ještěže máme mobilní telefony, a sem tam se najde někdo, kdo má na někoho číslo…

Každopádně podle ukázek se máme na co těšit! Moc děkujeme, Luky!!! https://mywed.com/cs/photographer/lpfoto/

Odpoledne jsme pomohli dostavět Bradavice. Práci v sedě ocenili především ti, kteří neměli úplně lehké a veselé dopoledne. To víte, práce modela/ky někoho dost zmáhá…

Trička, ruce, vlásky, a někdy i tvářičky od barev zase ocenily maminky. Ale když se staví, nekouká se doleva ani doprava. To máte jak s tím lesem. Když se kácí, lítají třísky.

A z těch třísek – aby nevyšly nazmar – jsme vyrobili kouzelnické hůlky. Co by byl čaroděj bez hůlky, že? Už stačí jen to, když se Harrymu polámala…

A abychom nezapomněli na dospěláky, i pro ně byl připravený odpolední program. A že se jich na hru „kouzelné fazole“ hlásilo hodně. Po prvním kole jich také ale hodně odpadlo. On takový bonbon s příchutí špíny, zkyslého mléka nebo zkaženého vajíčka udělá s vaším žaludkem i vůlí divy!

Úterý

V úterý jsme nastoupili v jediných strašidelných kostýmech, které jsme si přivezli z domova. Čarodejnice, čerti, sem tam kostlivec anebo Uplakaná Uršula, všichni jsme se sešli u jednoho stolu, abychom si vymalovali sádrové odlitky na téma „Halloween“ a společnými silami vyrobili čarodejnice z nasbíraného přírodního materiálu.

A protože jsme je měli pojmenovat po něčem, co nás v poslední době pekelně štve, dostaly jméno Korona.

Jako odměnu jsme tentokrát nedostali jen korálky, ale také to, co jsme si našli v lese. Vymalované kamínky přímo z Bradavic!

A aby se pořád jen nevyrábělo, po poledním klidu nás čekalo pořádné zapocení v podobě závodu koloběžek. Tatínkové a všichni ti, kteří stáli na jednotlivých stanovištích, prozkoumali svou schopnost být jen sám se sebou, a jestli to náhodou není nuda, a my ostatní si mohli vyřvat hlasivky. Protože jeli i dospělí, závod trval až tři hodinky.

Někteří sice s odřeninami, jiní s boulí, ale do cíle jsme se dostali všichni.

Středa

Volný den. Dneska nečarujeme. Dneska si každý dělejte, co chcete.

Silencio!

Někdo tak odjel na výlet, jiný využil čas k odpočinku, k účasti ve sportovním turnaji, a nebo zase tvořil. Jedna z tet nás naučila malovat kamínky. Takové ty putovní, a nebo jen tak pro radost.

Večer nás pak čekalo překvapení… Navštívila nás kouzelnická paní profesorka, doktorka, inženýrka Zorka Horká, aby nám ukázala, jak si snadno vypěstujeme zahrádku krystalů a nebo taky zapálíme ruku, aniž by nás pak někdo musel hasit.

!!!TOHLE DOMA ROZHODNĚ NEZKOUŠEJTE!!!

Každopádně poučeni výrobou lektvarů, čekala výroba i nás samotné. Ke každému takovému lektvaru jsme pak dostali kouzelný klíč. Jen kdo ví, od čeho…

Evanesco!

Čtvrtek

Dopoledne za námi přijeli paní a pán z České spořitelny, aby nám pomohli s finančním vzděláním a také předvedli virtuální realitu.

Pro nezúčastněné musela být docela legrace sledovat, jak jsme s těmi zvláštními brýlemi na očích chytali zvířátka, vybírali peníze z bankomatu a nebo přehazovali šuplíky v trezoru.

Každý z nás tak dostal dáreček v podobě klobouku, prasátka a další drobnosti.

Moc děkujeme České spořitelně!!!

Odpoledne nás navštívili náš kamarád z loňska Honza spolu s princeznou, myšákem Edou a také (Mňam Mňam) Bobíkem.

Honza je srandovní, dělá si srandu z nás. Princezna pak zase z Honzy, Myšák ze všech a tak nějak dokola. Každopádně jsme si zatancovali, prohýbali ručičky, nožičky, a byli tak připravení rozhýbat i hlavičky, když jsme přemýšleli, jak to ten kouzelník dělá, když se mu vznáší stoleček nebo kapesník tancuje uvnitř velké plastové nádoby.

Neprozradil, a my na to rozhodně nepřišli. Ani na tu rubikovu kostku uzavřenou v té maličké nádobce…

Moc děkujeme Honzo, Týnko, Edo, Bobíku a Honzo Vajdiši!!!

https://diskotaceni.webnode.cz/products/jan-ladra/

http://www.janvaidis.cz/#utm_source=firmy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-2692791

Pátek

Tak tohle jsme snad ještě nikdy neviděli! Rodiče v kostýmech. Ale v jakých kostýmech!!! Těch barev, paruk, tylu, šusťáku!!! Vůbec nevíme, z jaké planety a doby přišly, ale prý se tomu částečně říká disco, někdy devadesátky, a někdy bony a klid. Teda spíš ty bony, klidu moc nebylo.

Každá tahle přebarevná figurka se postavila k jedné z disciplín, za jejichž splnění jsme měli možnost nasbírat poslední korálky.

Tak s chutí do toho! A do čeho vlastně? Znáte big footy, skákání v pytli, shazování plechovek, strefování se vodními pistolemi do pingpongáčů, chůzi na plechovkách, slalom s badmintonových košíčkem, plazení tunelem? Ne? Určitě znáte… Stejně jako skákání přes gumu, které si se smíchem, s radostí, ale také trochu s potížemi (nejen těmi sportovními) vybavovaly naše maminky…

A věřte nevěřte, odpoledne bylo snad ještě barevnější. Teta Pavlínka nás dlouho držela u fotografování, a ještě déle nás pak držely další tety na cestě k chatkám. Už z dálky jsme však viděli spoustu květin a girland, a slyšeli dunící hudbu…

A co teprve, když jsme přišli do cíle! Na všech těch stáncích plných plyšáků, dárečků, párků v rohlíku, malování na obličej, sprejů na vlasy, laků na nehty… jsme mohli oči nechat. A někteří z nás nevěděli, co dřív. Za korálky jsme do tašek hrnuli všechno, co se nám líbilo (a že toho nebylo málo), cpali se typickou pouťovou svačinkou, a nechali si zdobit drápky, tvářičky i celé hlavičky. Na střelnici jsme vystříleli maminkám a tetám růže, nakoupili památeční perníčky, překvapili se štěstíčkem, a zatancovali do rytmu disca.

Dnešní den se opravdu vydařil, a bude se nám o něm určitě i zdát… Mnohým z nás s plnou postýlkou nových plyšových kamarádů…

Ale pozor, ještě nekončíme!

Ještě vypustíme balonky přání…

Inflatus!

A co by to bylo za Palečka bez rozdání diplomů a medailí za sportovní výkony. A také spousty poděkování všem, kteří se na přípravě pobytu i jeho „hladkém“ průběhu podíleli…

Trochu obdivujeme Štěpána, že mu vydržel hlas po celou dobu vyhlašování (a také nervy během spotovního turnaje, protože přiznejme si – ne všichni se k zápasům hlásili včas), Haničku a Hofiho, že zvládli přípravu tak krásných trofejí, a že se nikdo z předávajících do těch šňůrek nezamotal.

Hoden obdivu byl i náš pan masér, který letos předvedl heroický výkon, a už teď jsme zvědaví, zda nás bude chtít vidět i příští rok.

Sobota

Balíme, uklízíme a bulíme. Nic víc netřeba dodávat.

Každá druhá je Uplakaná Uršula. Kluci nebřečí, nebo si to aspoň nechali do auta.

A na co ještě nesmíme zapomenout?

Na všechny děti, bez kterých by program neměl význam. Na jejich rodiče, kteří se letos zapojili zase o obrovský kus víc. Na naše sponzory, bez kterých bychom se neobešli. Na puky, které sbíráme už pátým rokem, na Ivanku z kouzelnické školy, na tetu Báru a strejdu Pavla, kteří z ničeho dokázali vyrobit cosi na opečení kýt, a na všechny, kteří plánují a zajišťují budoucnost našeho sdružení!

Brzy naviděnou!!!

Tak něco takového se nám ještě nestalo! Abychom my děti dostaly úkol ještě před setkáním?!
A ne úkol ledajaký, nýbrž přímo od Králíků z klobouku! A poštou! Že nám budou dělat průvodce…

Nu tedy dobrá, co se dá dělat. Slíbená odměna nás trochu nalákala, a fantazii se prý meze nekladou…
Někdo Boba a Bobka vyšvihl rovnou na plátno, další na putovní kamínky, jiný je zase vystřihl z papíru nebo jim vyrobil klobouk. Každopádně čestné místo na výstavce dostali všichni.

Letos jsme hodně cvičili. Někteří z nás byli jako Bob, ostatní jsme se cítili spíš jako Bobek. Ale každé ráno jsme rozcvičku absolvovali statečně.
Pak si nás do parády vzala teta Romanka. Cvičení na balónech a různých balančních podložkách prověřilo naši fyzickou zdatnost.
Fyzickou zdatnost rodičů zase prověřil strejda Pavel. Někteří rodiče měli co dělat, aby pochopili, kdy a kam mají udeřit rukou schovanou v boxerské rukavici, kdy mají kopnout nebo se naopak sehnout, aby úder neinkasovali sami. Víceméně se zadařilo…
Mezi další sportovní aktivity můžeme zařadit i fotbálek chlapů od nejmenších až po nejstarší, oblíbenou balonkovou bitvu, a samozřejmě turnaj v šipkách, ping pongu a střelbě na terč.

Pohyb na zdravém vzduchu jsme sem tam vystřídali s vyráběním – jak jinak než zvířecí masky.
Znalosti jsme prokázali při dlooooouhatanánské odpolední bojovce. Nebojácnost zase při té noční. Dorazila totiž strašidla, a ty zvuky, které s sebou přivezla… To by jeden vážně utekl.
Vlasy nám načechrala jízda na Harley Davidson, a naši pozornost upoutal opět kouzelník Honza Vajdiš. O jeho kouzlech, tricích a „jak to asi dělá“, jsme si povídali ještě dlouho.
Rytmus v těle jsme předvedli při tanečku s princeznou a Mňam mňam Bobíkem, a nasmáli se s Honzou a myšákem Edou.
A jak jsme šikovní, jsme si vyzkoušeli u obřích bublin.
A jestli se ptáte, kdy jsme si konečně odpočinuli, tak někteří během masáže s naším šikovným panem masérem, jiní si užili den volna, a ti ostatní? Ti ostatní si odpočinuli až doma…

Ale nepředbíhejme…

Poslední den se po Trnávce začala pohybovat taková zvláštní skupinka lidí v křiklavém oblečení, hodně výrazných účesech a samozřejmě make-upu…

Šmarjá, vždyť to jsou rodiče!

Po zkušenostech z minulého roku bylo jasné, že se chystá pouť. A ne ledajaká! I letos byly stánky plné hraček a drobností, které jsme si mohly nakoupit za nasbírané korálky, ale ty sladkosti, párky v rohlíku, a cukrová vata!!!
Mňááááám!

Týden opět utekl jako voda. Ale než jsme stihli všechno zabalit a poklidit, rozloučili jsme se na posledním nástupu již tradičně rozdáním diplomů a trofejí, jako překvapení si odnesli obřího plyšového králíka a vypustili balonky přání.

Mějte se všichni krásně a příští rok na viděnou!!!