naše setkání
Společně jsme silnější!
Setkání
Každoročně pořádáme týdenní letní rodinná setkání. Tento rok proběhlo již 25. setkání spolku Paleček. Tato setkání jsou pro Palečky a jejich rodiny velmi důležitá. Pro děti Palečky jsou největším přínosem v tom, že vidí, že s tímto postižením nejsou sami. Pro rodiče to funguje stejně a navíc si mohou s ostatními rodiči předávat zkušenosti a rady. Je to tedy psychické povzbuzení po všech stránkách. Setkání se snažíme vést ve sportovním a rehabilitačním duchu. Každý rok má své téma, které celé setkání provází od začátku do konce. Již jsme měli například pravěk, piráty, doktory, safari, kouzla, cestování apod.
Tento rok se setkání uskutečnilo v rekreačním středisku Trnávka v Želivu. Setkání, které se neslo v indiánském duchu se velice podařilo, i když účast letos nepřevýšila loňský ročník . Měli jsme postavené dvě indiánské týpí a totem, který jsme si řádně opravili a vymalovali. Navštívili jsme Aquapark v Jihlavě a Westernové městečko Šikluv mlýn. V pátek nás čekala jízda na koních. Už teď se těšíme na další setkání.
Tak něco takového se nám ještě nestalo! Abychom my děti dostaly úkol ještě před setkáním?!
A ne úkol ledajaký, nýbrž přímo od Králíků z klobouku! A poštou! Že nám budou dělat průvodce…
Nu tedy dobrá, co se dá dělat. Slíbená odměna nás trochu nalákala, a fantazii se prý meze nekladou…
Někdo Boba a Bobka vyšvihl rovnou na plátno, další na putovní kamínky, jiný je zase vystřihl z papíru nebo jim vyrobil klobouk. Každopádně čestné místo na výstavce dostali všichni.
Letos jsme hodně cvičili. Někteří z nás byli jako Bob, ostatní jsme se cítili spíš jako Bobek. Ale každé ráno jsme rozcvičku absolvovali statečně.
Pak si nás do parády vzala teta Romanka. Cvičení na balónech a různých balančních podložkách prověřilo naši fyzickou zdatnost.
Fyzickou zdatnost rodičů zase prověřil strejda Pavel. Někteří rodiče měli co dělat, aby pochopili, kdy a kam mají udeřit rukou schovanou v boxerské rukavici, kdy mají kopnout nebo se naopak sehnout, aby úder neinkasovali sami. Víceméně se zadařilo…
Mezi další sportovní aktivity můžeme zařadit i fotbálek chlapů od nejmenších až po nejstarší, oblíbenou balonkovou bitvu, a samozřejmě turnaj v šipkách, ping pongu a střelbě na terč.
Pohyb na zdravém vzduchu jsme sem tam vystřídali s vyráběním – jak jinak než zvířecí masky.
Znalosti jsme prokázali při dlooooouhatanánské odpolední bojovce. Nebojácnost zase při té noční. Dorazila totiž strašidla, a ty zvuky, které s sebou přivezla… To by jeden vážně utekl.
Vlasy nám načechrala jízda na Harley Davidson, a naši pozornost upoutal opět kouzelník Honza Vajdiš. O jeho kouzlech, tricích a „jak to asi dělá“, jsme si povídali ještě dlouho.
Rytmus v těle jsme předvedli při tanečku s princeznou a Mňam mňam Bobíkem, a nasmáli se s Honzou a myšákem Edou.
A jak jsme šikovní, jsme si vyzkoušeli u obřích bublin.
A jestli se ptáte, kdy jsme si konečně odpočinuli, tak někteří během masáže s naším šikovným panem masérem, jiní si užili den volna, a ti ostatní? Ti ostatní si odpočinuli až doma…
Ale nepředbíhejme…
Poslední den se po Trnávce začala pohybovat taková zvláštní skupinka lidí v křiklavém oblečení, hodně výrazných účesech a samozřejmě make-upu…
Šmarjá, vždyť to jsou rodiče!
Po zkušenostech z minulého roku bylo jasné, že se chystá pouť. A ne ledajaká! I letos byly stánky plné hraček a drobností, které jsme si mohly nakoupit za nasbírané korálky, ale ty sladkosti, párky v rohlíku, a cukrová vata!!!
Mňááááám!
Týden opět utekl jako voda. Ale než jsme stihli všechno zabalit a poklidit, rozloučili jsme se na posledním nástupu již tradičně rozdáním diplomů a trofejí, jako překvapení si odnesli obřího plyšového králíka a vypustili balonky přání.
Mějte se všichni krásně a příští rok na viděnou!!!
