- Slovy přesně: osmdesátčtyři… Bylo původní číslo všech přihlášených, a také počet, ve kterém jsme se měli sejít v sobotu 14.8.2021 na Trnávce.
Nakonec se ale pár věcí změnilo, někdo přibyl, jiný ubyl, abrakadabra, a bylo nás 72. I tak lidí neskutečně, a to ani nemluvíme o dětech, kterých po areálu pobíhalo více než třicet. A těch psů…!
Vůbec nevíme jak, ale všichni jsme se nakonec naskládali do pokojů a chat, a na prvním podvečerním nástupu si tak mohli vyslechnout nejen plány na celý týden, ale také na činnost našeho sdružení v průběhu následujícího roku; a úkoly. Ty především! Takže stoly, lavice, dřevo směrem k chatám. Snídaně, obědy a večeře nadvakrát, večerní opékání špekáčků, a první oficiální nástup k programu zítra ráno.
Carpe Retractum!
Neděle
Jak už to tak bývá, první noc bývá náročná. O to náročnější je pak vstávání… Dotazy na nejznámějšího kouzelníka všech dob nám však hlavu moc nezamotaly, a všichni jsme jednohlasně křičeli: Harry Potter, Harry Potter, Harry Potter!
A představte si, on skutečně přišel!
A abychom se alespoň trochu duchem přenesli do atmosféry Bradavic, všichni do jednoho jsme museli na nástupišti 9 a ¾ proběhnout zdí, abychom se tak dostali do kouzelnického světa. Tam nás klobouk rozdělil do kolejí Havraspár, Zmijozel, Mrzimor a Nebelvír. Kéž bychom si to tak pamatovali celý týden! To asi ten silný zážitek, kdy nám klobouk pokládala na hlavu profesorka Lestrange… A nebo že by kozlo na ztrátu paměti?
Obliviate!
Co jsme ale nezapomněli, bylo, že za každou splněnou úlohu nebo sportovní výkon dostaneme zlatý korálek.
U tety jsme si vyzvedli sáčky, a vyrazili vstříc vyrábění kravaty, která k Harrymu, Hermioně, Ronovi a ostatním studentům kouzelnické školy neodmyslitelně patří.
Jakmile bylo dostříháno, vymalováno a navléknuto, dalším skandováním jsme vyvolali Hagrida!!! Ten ze své obrovské výšky ocenil naše výtvory a odměnil je korálkem. Super, začátek jsme zvládli všichni na jedničku!
Odpoledne jsme si ještě pomalovali trička, protože nevíme, jak vy, ale my určitě neznáme žádného kouzelníka, který by chodil v tričku a kraťasech. A nakonec v podvečer překvapení!
Jedna z nejoblíbenějších disciplín – vodní balonková bitvaaaaaaa!!!!
Aqua Erupto!
Pondělí
Dopoledne bylo na programu focení našeho první palečkovského kalendáře. Teta Bára už od rána pobíhala po areálu a snažila se koordinovat všechny, kteří chtěli nebo měli na kalendáři být. Někdy to šlo, jindy to bylo o něco horší. Ještěže máme mobilní telefony, a sem tam se najde někdo, kdo má na někoho číslo…
Každopádně podle ukázek se máme na co těšit! Moc děkujeme, Luky!!! https://mywed.com/cs/photographer/lpfoto/
Odpoledne jsme pomohli dostavět Bradavice. Práci v sedě ocenili především ti, kteří neměli úplně lehké a veselé dopoledne. To víte, práce modela/ky někoho dost zmáhá…
Trička, ruce, vlásky, a někdy i tvářičky od barev zase ocenily maminky. Ale když se staví, nekouká se doleva ani doprava. To máte jak s tím lesem. Když se kácí, lítají třísky.
A z těch třísek – aby nevyšly nazmar – jsme vyrobili kouzelnické hůlky. Co by byl čaroděj bez hůlky, že? Už stačí jen to, když se Harrymu polámala…
A abychom nezapomněli na dospěláky, i pro ně byl připravený odpolední program. A že se jich na hru „kouzelné fazole“ hlásilo hodně. Po prvním kole jich také ale hodně odpadlo. On takový bonbon s příchutí špíny, zkyslého mléka nebo zkaženého vajíčka udělá s vaším žaludkem i vůlí divy!
Úterý
V úterý jsme nastoupili v jediných strašidelných kostýmech, které jsme si přivezli z domova. Čarodejnice, čerti, sem tam kostlivec anebo Uplakaná Uršula, všichni jsme se sešli u jednoho stolu, abychom si vymalovali sádrové odlitky na téma „Halloween“ a společnými silami vyrobili čarodejnice z nasbíraného přírodního materiálu.
A protože jsme je měli pojmenovat po něčem, co nás v poslední době pekelně štve, dostaly jméno Korona.
Jako odměnu jsme tentokrát nedostali jen korálky, ale také to, co jsme si našli v lese. Vymalované kamínky přímo z Bradavic!
A aby se pořád jen nevyrábělo, po poledním klidu nás čekalo pořádné zapocení v podobě závodu koloběžek. Tatínkové a všichni ti, kteří stáli na jednotlivých stanovištích, prozkoumali svou schopnost být jen sám se sebou, a jestli to náhodou není nuda, a my ostatní si mohli vyřvat hlasivky. Protože jeli i dospělí, závod trval až tři hodinky.
Někteří sice s odřeninami, jiní s boulí, ale do cíle jsme se dostali všichni.
Středa
Volný den. Dneska nečarujeme. Dneska si každý dělejte, co chcete.
Silencio!
Někdo tak odjel na výlet, jiný využil čas k odpočinku, k účasti ve sportovním turnaji, a nebo zase tvořil. Jedna z tet nás naučila malovat kamínky. Takové ty putovní, a nebo jen tak pro radost.
Večer nás pak čekalo překvapení… Navštívila nás kouzelnická paní profesorka, doktorka, inženýrka Zorka Horká, aby nám ukázala, jak si snadno vypěstujeme zahrádku krystalů a nebo taky zapálíme ruku, aniž by nás pak někdo musel hasit.
!!!TOHLE DOMA ROZHODNĚ NEZKOUŠEJTE!!!
Každopádně poučeni výrobou lektvarů, čekala výroba i nás samotné. Ke každému takovému lektvaru jsme pak dostali kouzelný klíč. Jen kdo ví, od čeho…
Evanesco!
Čtvrtek
Dopoledne za námi přijeli paní a pán z České spořitelny, aby nám pomohli s finančním vzděláním a také předvedli virtuální realitu.
Pro nezúčastněné musela být docela legrace sledovat, jak jsme s těmi zvláštními brýlemi na očích chytali zvířátka, vybírali peníze z bankomatu a nebo přehazovali šuplíky v trezoru.
Každý z nás tak dostal dáreček v podobě klobouku, prasátka a další drobnosti.
Moc děkujeme České spořitelně!!!
Odpoledne nás navštívili náš kamarád z loňska Honza spolu s princeznou, myšákem Edou a také (Mňam Mňam) Bobíkem.
Honza je srandovní, dělá si srandu z nás. Princezna pak zase z Honzy, Myšák ze všech a tak nějak dokola. Každopádně jsme si zatancovali, prohýbali ručičky, nožičky, a byli tak připravení rozhýbat i hlavičky, když jsme přemýšleli, jak to ten kouzelník dělá, když se mu vznáší stoleček nebo kapesník tancuje uvnitř velké plastové nádoby.
Neprozradil, a my na to rozhodně nepřišli. Ani na tu rubikovu kostku uzavřenou v té maličké nádobce…
Moc děkujeme Honzo, Týnko, Edo, Bobíku a Honzo Vajdiši!!!
https://diskotaceni.webnode.cz/products/jan-ladra/
http://www.janvaidis.cz/#utm_source=firmy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-2692791
Pátek
Tak tohle jsme snad ještě nikdy neviděli! Rodiče v kostýmech. Ale v jakých kostýmech!!! Těch barev, paruk, tylu, šusťáku!!! Vůbec nevíme, z jaké planety a doby přišly, ale prý se tomu částečně říká disco, někdy devadesátky, a někdy bony a klid. Teda spíš ty bony, klidu moc nebylo.
Každá tahle přebarevná figurka se postavila k jedné z disciplín, za jejichž splnění jsme měli možnost nasbírat poslední korálky.
Tak s chutí do toho! A do čeho vlastně? Znáte big footy, skákání v pytli, shazování plechovek, strefování se vodními pistolemi do pingpongáčů, chůzi na plechovkách, slalom s badmintonových košíčkem, plazení tunelem? Ne? Určitě znáte… Stejně jako skákání přes gumu, které si se smíchem, s radostí, ale také trochu s potížemi (nejen těmi sportovními) vybavovaly naše maminky…
A věřte nevěřte, odpoledne bylo snad ještě barevnější. Teta Pavlínka nás dlouho držela u fotografování, a ještě déle nás pak držely další tety na cestě k chatkám. Už z dálky jsme však viděli spoustu květin a girland, a slyšeli dunící hudbu…
A co teprve, když jsme přišli do cíle! Na všech těch stáncích plných plyšáků, dárečků, párků v rohlíku, malování na obličej, sprejů na vlasy, laků na nehty… jsme mohli oči nechat. A někteří z nás nevěděli, co dřív. Za korálky jsme do tašek hrnuli všechno, co se nám líbilo (a že toho nebylo málo), cpali se typickou pouťovou svačinkou, a nechali si zdobit drápky, tvářičky i celé hlavičky. Na střelnici jsme vystříleli maminkám a tetám růže, nakoupili památeční perníčky, překvapili se štěstíčkem, a zatancovali do rytmu disca.
Dnešní den se opravdu vydařil, a bude se nám o něm určitě i zdát… Mnohým z nás s plnou postýlkou nových plyšových kamarádů…
Ale pozor, ještě nekončíme!
Ještě vypustíme balonky přání…
Inflatus!
A co by to bylo za Palečka bez rozdání diplomů a medailí za sportovní výkony. A také spousty poděkování všem, kteří se na přípravě pobytu i jeho „hladkém“ průběhu podíleli…
Trochu obdivujeme Štěpána, že mu vydržel hlas po celou dobu vyhlašování (a také nervy během spotovního turnaje, protože přiznejme si – ne všichni se k zápasům hlásili včas), Haničku a Hofiho, že zvládli přípravu tak krásných trofejí, a že se nikdo z předávajících do těch šňůrek nezamotal.
Hoden obdivu byl i náš pan masér, který letos předvedl heroický výkon, a už teď jsme zvědaví, zda nás bude chtít vidět i příští rok.
Sobota
Balíme, uklízíme a bulíme. Nic víc netřeba dodávat.
Každá druhá je Uplakaná Uršula. Kluci nebřečí, nebo si to aspoň nechali do auta.
A na co ještě nesmíme zapomenout?
Na všechny děti, bez kterých by program neměl význam. Na jejich rodiče, kteří se letos zapojili zase o obrovský kus víc. Na naše sponzory, bez kterých bychom se neobešli. Na puky, které sbíráme už pátým rokem, na Ivanku z kouzelnické školy, na tetu Báru a strejdu Pavla, kteří z ničeho dokázali vyrobit cosi na opečení kýt, a na všechny, kteří plánují a zajišťují budoucnost našeho sdružení!
Brzy naviděnou!!!