Setkání Palečků v Trnávce proběhlo sice tradičním způsobem, ale přeci jen s určitou změnou, a to kompletní výměnou vedení našeho sdružení, které jsme si odhlasovali na jaře tohoto roku při zasedání Valné hromady. Navíc počet účastníků se vyšplhal až na číslo šedesát tři, z toho sedmnáct dětí ve věku od jednoho roku do patnácti let. Perfektní skupina pro „celotáborovou“ hru…
Tak jako každý rok, i ten letošní provázelo jedno téma – Pohádkové bytosti s podtitulem „Zachraňte Večerníčka“. Po rekreačním středisku Trnávka na Vysočině se v průběhu celého druhého srpnového týdne pohybovala královská rodina se spoustou princezen, družinou poddaných, broučkové, Večerníček, šašek, víla Amálka, Křemílek s Vochomůrkou, čarodějnice s čertem, hloupý Honza a spousta dalších. Pokud šel někdo nezúčastněný kolem, určitě nevěřil vlastním očím…
Abychom však dostáli daného tématu, každý den jsme začali pohádkou, která nás naladila na následující úkol…
Malá čarodějnice nám předvedla, jak neumí čarovat, a co za pohromy dokáže udělat se svým domečkem. A protože jedna taková pohroma v podobě silného větru přišla i k nám, pomohli jsme jí posbírat rozfoukané věci po celém lese a znovu postavit chaloupku.
Víla Amálka nám představila nejen sebe, ale i svého kamaráda jelena Větrníka. Museli jsme prokázat velkou odvahu, když jsme většinou poslepu lovili z bláta, vody, šišek, listů, jehličí a hlíny její rozkutálené korálky, a snažili se je uchránit před neoblomnými loupežníky.
Vodník Česílko nám dokázal, jak statečný umí být, že se nebojí ani knížepána, a když jde o vílu, tak umí i čarovat. Ale na rybičky, které mu velká voda vyplavila na břeh, byl krátký. Beze strachu jsme běhali mezi vlnami a pomohli mu všechny vrátit zpátky do rybníka. Odměnou nám byl nejen spokojený Česílko, ale výlet na člunu na druhý břeh vodní nádrže Trnávka.
Kdo zná pohádku o Maxipsu Fíkovi, dobře ví, že je pro tohoto pejska potřeba velká bouda, a tak jsme se ji snažili vyrobit tak, aby se Fíkovi nejen líbila, ale především aby měl kde složit svou hlavu a velké chlupaté tělo. Povedlo se na výbornou!
Pohádku o Perníkové chaloupce jsme si zahráli sami, jakožto velcí divadelníci. Rozděleni na dvě družstva jsme si nastudovali pohádku ve dvou podání – balet a opereta. V obou případech nás čekal v závěru velký potlesk diváků, a tak jsme usoudili, že by byla škoda se něčemu takovému nevěnovat i na budoucích setkáních, kde již budeme ostřílenými herci.
Při zachraňování Večerníčka jsme stihli i dva výlety.
První celodenní do pohádkové říše Fábula, ve které jsme se na strašidelné stezce seznámili se šaškem, vodníkem, čarodějnicí a čertem, zahráli si obří společenské hry, vyluštili úkol v zahradním bludišti, ve výtvarných dílničkách si vyrobili dobroty z marcipánu, vymalovali hrníček, vybarvili sádrové postavičky, masky a dřevěnou kostku… a dospělí se dokonce nechali zavřít do žaláře v rámci únikové hry. Vysvobodit se jim podařilo v takřka v rekordním čase třiceti tří minut. Závěrečné módní přehlídky strašidel se tak mohli zúčastnit všichni.
Druhý výlet do jihlavské ZOO byl již půldenní, ale neméně vydařený. Kromě různých druhů zvířat jsme měli možnost se také vyřádit na krásném hřišti a ochutnat místní dobroty, abychom se unaveni ale spokojeni vrátili zpět do našeho tábořiště.
Mezi zábavou a poznáním jsme se samozřejmě účastnili i spousty sportovních aktivit. Mimo každodenní ranní rozcvičky jsme se na nedalekém hřišti aktivně zapojovali do opičích drah, přeskoků, hodů, běhů, střílení vzduchovkou…; pasivně jsme se stali nedílnou součástí turnajů dospělých v ping-pongu, tenise a badmintonu. I fandit bylo třeba… Asi nejvíc jsme se však zapotili u večerní diskotéky, lovu nafukovacích balónků a večerních táboráků.
Poslední den nás čekala náročná honba za pokladem, jenž jsme si museli zasloužit plněním rozličných úkolů, u kterých bylo potřeba jak fyzické síly, tak i trochu toho přemýšlení, ale hlavně týmového ducha, protože bez toho to nikdy nejde. Na konci cesty nás čekala zasloužená odměna v podobě spousty krásných dárků a dobrot od našich sponzorů, bez kterých by se jen stěží něco takového mohlo uskutečnit.
Nejen statečnost nás dětí ale i dospělých prověřila poslední noc sama příroda. Bouřka s vichřicí, která se proháněla všude kolem, lámala větvě a stromy, rozbíjela auta a chatky, a ničila dráty vysokého napětí. Probudili jsme se do smutného rána, bez elektrického proudu, lesa plného hasičů, kteří se snažili zpřístupnit odjezdovou cestu. Nejdůležitější však bylo, že jsme všichni zůstali zdraví a bez zranění.
Rozloučení se neobešlo bez slziček nás nejmenších, ale i rodičů. Všem nám bylo líto, že už jedeme domů. Naštěstí všichni víme, že se s našimi kamarády Palečky zase za rok uvidíme a už teď se velice těšíme na příští setkání na téma „Cestování v čase“.
Nechte se překvapit!