Vesmír
V sobotu 17. srpna jsme se v Trnávce vystřídali s malými hokejisty, a během odpoledne a večera si připravili svaly na vesmírné dobrodružství.
Už teď nám však bylo jasné, že oproti minulému roku to takový zápřah nebude, a setkání bude více odpočinkovým.
Po sladké večeři v podobě ovocných knedlíků si ti odvážnější z nás opekli špekáčky, a všichni dohromady jsme oslavili první společný večer.
V rámci hesla „není čas ztrácet čas“ jsme se v neděli pustili do výroby planet, sluneční soustavy, a někteří z nás i slunečních hodin. Teta Lenka nám vysvětlila jejich funkci i to, jak jednoduché je si je vyrobit v přírodě. Kdo z nás si pamatuje postup?
Mezi dechberoucími zápasy v šipkách, badmintonu, tenise a ping pongu, jsme stihli odstřílet několik kol vzduchovkou (ti šťastnější do terče, jiní do dřeva a dokonce do trávy) nebo postavit vesmírnou raketu…
V dalších dnech jsme se seznámili se všemi možnými i nemožnými druhy horoskopů, v rámci souladu s přírodou si vyrobili ozdoby z hliněné hmoty a korálků, v lese díky Martinovi poznali druhy hub, o kterých jsme možná doposud neměli ani tušení, podnikli výlet do Vodního domu v Hulicích, a svou odvahu prověřili při noční bojové hře.
Ve středu večer se za námi vypravili pánové z Jihlavské astronomické společnosti. Někteří z našich nejmenších u večerního promítání usnuli, a tak se pozdějšího pozorování hvězd zúčastnili už spíše dospělí, pro které bylo poutavé vyprávění a pohled na noční oblohu teleskopem velkým zážitkem.
Vzhledem k úspěchu, který jsme tímto nápadem zaznamenali loni, jsme opět čtvrtek vyhlásili jako volný den. Někteří jej využili k odpočinku, jiní vyrazili na výlet či za sportem.
V noci se pak naše herna proměnila, a my se tak probudili do nejlidnatější země světa – Číny, a oslav Čínského nového roku. Vzduchem voněly vonné tyčinky a mandarinky pro štěstí, lampiony, které se nám houpaly nad hlavou, jsme doplnili vlastnoručně vyrobenými dráčky.
Celý pobyt jsme zakončili již tradičním rozdáním diplomů, nově i medailí a pohárů za sportovní výkony, a samozřejmě slzičkami. Nikoli smutku, nýbrž štěstí a plánování příští setkání.
P.S.: Nesmíme zapomenout na rozcvičky s tetou Karolínou, vytrvalost a šikovné ruce našeho pana maséra, již tradiční vodní bitvu, pouštění lampionů štěstí po vodě, hromadu hub a tetu Báru, která je sušila (nejdříve s velkým nadšením, pak už spíše z povinnosti 😊), pejska tety Lenky, který šílel po nafukovacích baloncích, a také spoustu času, které nám teta věnovala při předávání svých znalostí a vědomostí. Moc děkujeme!!!